Mít adresu není všechno

Mít nějakou adresu, tedy místo, kde člověk žije, je dobrá věc. O tom jistě není sporu. Ale mít nějakou střechu nad hlavou ještě v pravém smyslu slova neznamená mít i svůj domov. Skutečný domov je totiž něco víc než jen byt nebo dům. Skutečný domov je místo, kde se člověk navrch i cítí dobře, kde má rád okolní lidi a oni mají rádi jeho. Domov, to je i okolí, které takový objekt obklopuje, a v širším smyslu slova je to i země, ve které člověk žije. Domov, to je i rodina, i dostatek dobrých přátel, i příznivé životní podmínky. A kdo to všechno najde, ten najde vlastně poklad.

Touha po dokonalém domově je pochopitelně samozřejmá. Kdo by nechtěl dokonale žít, že? Každý chce mít na světě místo, kde mu to vyhovuje. A je samozřejmé, že po tom toužím po celý svůj život i já. A kvůli tomu jsem už dávno přesídlil z rodných míst tam, kde mi to dodnes vyhovuje daleko lépe. Mám místo, které mě uspokojuje. Ale navzdory tomu vím, že ani tady to není dokonalé. Ale je to to nejlepší, co momentálně mohu mít, a tak si nestěžuji. I když všichni kolem mne vědí, že to zřejmě není má konečná stanice. A jednou tento domov vyměním za lepší, pokud mi osud bude stejně milosrdně nakloněn, jako je tomu doposud.

Jednoho dne bych chtěl žít v místě, které mám ještě raději než svůj současný domov, který dnes akceptuji hlavně pro životní úroveň, která je tu dobrá po všech stránkách. Ale až budu jednou v důchodu… Až budu v důchodu a nebudu se už muset starat o dostatečný výdělek, seberu se a zamířím jinam. Až na druhý konec světa, do Jižní Afriky. Protože i tam naleznu to, co tady, nepočítám-li příjmy. Které by mi tam měl ale i tolika našinci proklínaný starobní důchod zajistit. A navíc tam naleznu daleko přátelštější a ochotnější lidi, kteří mi v tom, co dnes nazývám domovem, dost citelně chybí. A pak budu konečně ve všech ohledech doma.