Kdo by chtěl do Horní Plané?

I kdybyste o Horní Plané jinak nic nevěděli, možná máte aspoň ponětí o tom, že existuje. A to díky Černým baronům, a to jak v knižní, tak třeba i ve zfilmované podobě. Kde si důstojníci stěžují na nežádoucí chování vojáků vůči nim a namísto zastání se jim dostává jen nepřímého varování, že pokud se to nějak nezaretušuje, skončí právě v Horní Plané. Což pro toto městečko nevyznívalo ani v nejmenším lichotivě. Protože když se někdo děsil toho, že by ho mohli přeložit právě tam… Tam, kde nic nebylo…

A určitě to ve své době nebyl výmysl. Protože když odsud po válce odsunuli Němce, nezůstalo tady skutečně skoro nic, a ještě i po osmašedesátém roce sem byli odsouváni především ti, kdo nebyli pohodlní režimu, za trest. A ještě dlouho poté to tady za moc nestálo, protože za socialismu to nebyla nikde sláva, a když bylo městečko jako toto obklopené na periferii z jedné strany uzavřeným pohraničním pásmem a z druhé strany vojenským prostorem, nebylo tu co závidět.

Ale dnes už to tu přece jenom vypadá jinak. Přece jenom se to i zde po devětaosmdesátém roce změnilo. A i když ne vždy jenom k lepšímu, protože tu pochopitelně vzalo za své několik komunisty dotovaných neefektivních firem, a kdo tak nezačal podnikat v oblasti cestovního ruchu nebo není v důchodu, moc uplatnění tu nenalézal a nenalézá a často tak dodnes pendluje za prací třeba do Rakouska.

Ale přesto už je to tu dnes daleko lepší a vyplatí se sem vyrazit. V zimě na lyže a v létě nejspíše na vodu. A v září na pivo.

V letní sezóně se tu dá prostě příjemně odpočívat a probíhá tu i nejedna akce. Někdy zajímavá, někdy třeba také ne. To podle vkusu kohokoliv. A když si při tom někdy vzpomenu, jak nám kdysi v dětství rodiče zakazovali z historické kašny hned nad radnicí lovit drobné mince, zatímco dnes je jednou z kulturních akcí, že přes ni s využitím rampy přeskakují cyklisté na kolech…

Ale každému co jeho jest. A tak klidně zajeďte třeba i do Hornej Planej.